Anxious Musick Magazine o Nirnaeth: Xperimenta

Netajím se tím, že návrat Nirnaeth do světa živých mě velmi zaujal. A to přinejmenším ze dvou důvodů. Zaprvé stále vlastním kazetovou verzi druhého alba s názvem „Nirnaeth Arnoediad“, kterou jsem na konci svých teenagerských let poslouchal pořád dokola. Bylo to před více než 20 lety a Nirnaeth pro mě tehdy představoval klávesovou odbočku od desítek undergroundových, převážně metalových nahrávek. Zadruhé jsem nezapomněl na magickou, hypnoticko-smutnou auru, kterou ve mně tvorba Piotra Wójcika vyvolávala. Zvědavost na novou hudbu, kterou nahrál, je tedy zcela oprávněná. Třetí album „Auta I Lome“, vydané v roce 2021, je však tématem na samostatný příběh.

O dva roky později vychází debutový materiál něčeho, co bych nazval odnoží klasického Nirnaeth, totiž Nirnaeth: Xperimenta. Obsah alba se od původního projektu liší natolik, že úprava názvu přestává vzbuzovat pochybnosti. Dvě věci jsou zde příznačné: absence vokálů a klidnější hudba. Velmi temné, depresivní nálady tu budete hledat marně; je to spíše, řekl bych, nokturnální. Většina skladeb se také točí kolem jednoho hudebního motivu, na jehož téma další melodie rozvíjejí své variace. Je to poměrně nebezpečný postup, protože naznačuje možnost monotónnosti, nudy nebo obou jevů zároveň. Ani jeden z nich se tu však nevyskytuje. Rozvíjení melodií je nápadité a obratné a zavedení jemného rytmu do těchto klidných pasáží dokáže vyvolávat asociace s takovými žánry, jako jsou downtempo nebo ambient. Hlavní charakteristikou je tu však styl pohybující se někde mezi darkwave a jazzově laděným chilloutem, jako by byl vyňat přímo z méně osvětlených zákoutí kavárny. Hosté na takovém místě nejsou až tak zasmušilí jako průměrní hrdinové darkwaveových fantazií, rozhodně jsou však zamyšlení. A podzimní charakter alba se k zamyšlení hodí jako máloco jiného. Tím spíše, že koncept spočíval v nahrání soundtracku k podzimní poezii Piotra Wójcika, Tadeusze Micińského, Ivana Kraska a ještě jednoho českého básníka, nepokusím se však skloňovat jeho příjmení (Jaroslava Vrchlického – pozn. šéfred.).

První poslech bych doporučil pojmout právě jako kulisu k obrazům vytvářeným básněmi z bookletu, už jen proto, abyste se rychle přesvědčili, že tato hudba má mnohem univerzálnější charakter. Jednoduše není natolik temná, aby vyvolávala obrazy soustředěné pouze kolem stereotypních prvků filozofie třetího ročního období: pomíjivosti a sklíčenosti. A to je velmi dobře! Je tu také místo pro okouzlení a jemnou dobrou náladu, vždyť podzim znamená také krásné barvy a listí ze stromů létá s větrem jako motýli (motiv z Micińského básně). Když si schováte krk pod šálu, můžete se přece také usmát. A klidně pokračovat v procházce, se sluchátky na uších a Xperimentou v přehrávači. Půvabné kavárny pak mohou magickým způsobem lákat k návštěvě více než obvykle.